Většina etiopského obyvatelstva žije

ze zemědělství. Protože pěstování

potravin závisí na dešti, může mít

jeho nedostatek ničivé následky pro

hospodářství země a pro stav

dobytka, a tím pro záruku obživy

obyvatelstva.

Každý rok má Etiopie dvě období

dešťů a jedno období sucha, které

ovšem v každé části země nastupují v

rozdílnou dobu. Nejtěžší období je

tak zvaná „hubená sezona“ před

sklizní, když zásoby potravin

docházejí. Během této doby stoupají

lehce ceny potravin a ceny dobytka

klesají.

Lidé reagují na „hubenou sezonu“

rozdílně. Mnozí jedí přes den jídla méně,

jiní kupují méně poptávaných potravin

nebo prodávají co se dá, jako například

svá zvířata. Čím více prodávají, tím déle

trvá, než zase získají nějaký majetek. Tak

se dostávají rychle do ďábelského kruhu

chudoby.

Lidé v Etiopii nebyli v roce 2011

postiženi jen suchem, nýbrž právě i

důsledky klimatických a hospodářských

změn po celý rok. Střídání sucha a záplav,

silné kolísání cen na trhu potravin a

hubená sezona, ke které dochází tak jako

tak, to vše vedlo k ničivým následkům v

Africkém rohu.

K hladomoru přibyla

ještě i válka...

Andrea Wagner-Hager,

viceprezidentka CARE Česká republika, v největším uprchlickém táboře světa

Dadaabu/Kenia, Červenec 2011

Současně se suchem a hladem se

začíná rýsovat druhá paralelně

probíhající humanitární katastrofa.

V Somálsku, sousedícím jak s Keňou,

tak i s Etiopií, řádí občanská válka.

Nekonečné zástupy vyděšených

utečenců v beznaději opouštějí své

vesnice. Tito lidé jsou drobnými

rolníky a pastevci, kteří ve strachu

utíkají od svých políček a pastvin,

aby se pokusili o záchranu holého

života. Utíkají z trosek společnosti, v

které již nevidí naději na vlastní

existenci.

Somálci jsou zkušenými chovateli

dobytka. Je o nich známo, že svá

stáda, která jsou po generace jejich

hrdostí a obživou, neopouštějí,

pokud je na živu alespoň jedno zvíře.

To je též hlavním důvodem, proč z

Afrického rohu utíkají převážně

ženy, děti a staří lidé. Tisíce rodin je

roztrháno na jednotlivce a jejich

opětovné shledání je v mnoha

případech méně než

nepravděpodobné.

Ženy berou své děti a pěšky

opouštějí své domovy. Každá z matek

je schopna pobrat jen zlomek z toho,

co by potřebovala pro sebe a své dítě.

Cesta k i tak nejisté pomoci je dlouhá

a nebezpečná. Nejstarší synové zůstávají

s otci u stád ve zdánlivé naději, že se

všichni jednou budou moci vrátit do

svých domovů, k původnímu životu, na

který jsou i přes každodenní strasti po

generace zvyklí. Uprchlíci na Africkém

rohu jsou na cestě v průměru více než

týden. Na nohách mají sandály, boty z

umělé hmoty a někteří jdou dokonce

bosky.

Matky mají své nejmenší dítě zavěšené

na prsou a často ještě druhé nejmenší na

zádech. Zároveň za sebou obyčejně

vlečou ještě odrostlejší děti i s prarodiči.

Po celou dobu všichni spí pod širým

nebem. Za studených nocí jsou zabaleni

jen do toho, co mají na sobě - vlastní šaty,

nebo jejich zbytky, šátek pro dítě...

www.care.cz

4