Většina etiopského obyvatelstva žije
ze zemědělství. Protože pěstování
potravin závisí na dešti, může mít
jeho nedostatek ničivé následky pro
hospodářství země a pro stav
dobytka, a tím pro záruku obživy
obyvatelstva.
Každý rok má Etiopie dvě období
dešťů a jedno období sucha, které
ovšem v každé části země nastupují v
rozdílnou dobu. Nejtěžší období je
tak zvaná „hubená sezona“ před
sklizní, když zásoby potravin
docházejí. Během této doby stoupají
lehce ceny potravin a ceny dobytka
klesají.
Lidé reagují na „hubenou sezonu“
rozdílně. Mnozí jedí přes den jídla méně,
jiní kupují méně poptávaných potravin
nebo prodávají co se dá, jako například
svá zvířata. Čím více prodávají, tím déle
trvá, než zase získají nějaký majetek. Tak
se dostávají rychle do ďábelského kruhu
chudoby.
Lidé v Etiopii nebyli v roce 2011
postiženi jen suchem, nýbrž právě i
důsledky klimatických a hospodářských
změn po celý rok. Střídání sucha a záplav,
silné kolísání cen na trhu potravin a
hubená sezona, ke které dochází tak jako
tak, to vše vedlo k ničivým následkům v
Africkém rohu.
K hladomoru přibyla
ještě i válka...
Andrea Wagner-Hager,
viceprezidentka CARE Česká republika, v největším uprchlickém táboře světa
Dadaabu/Kenia, Červenec 2011
Současně se suchem a hladem se
začíná rýsovat druhá paralelně
probíhající humanitární katastrofa.
V Somálsku, sousedícím jak s Keňou,
tak i s Etiopií, řádí občanská válka.
Nekonečné zástupy vyděšených
utečenců v beznaději opouštějí své
vesnice. Tito lidé jsou drobnými
rolníky a pastevci, kteří ve strachu
utíkají od svých políček a pastvin,
aby se pokusili o záchranu holého
života. Utíkají z trosek společnosti, v
které již nevidí naději na vlastní
existenci.
Somálci jsou zkušenými chovateli
dobytka. Je o nich známo, že svá
stáda, která jsou po generace jejich
hrdostí a obživou, neopouštějí,
pokud je na živu alespoň jedno zvíře.
To je též hlavním důvodem, proč z
Afrického rohu utíkají převážně
ženy, děti a staří lidé. Tisíce rodin je
roztrháno na jednotlivce a jejich
opětovné shledání je v mnoha
případech méně než
nepravděpodobné.
Ženy berou své děti a pěšky
opouštějí své domovy. Každá z matek
je schopna pobrat jen zlomek z toho,
co by potřebovala pro sebe a své dítě.
Cesta k i tak nejisté pomoci je dlouhá
a nebezpečná. Nejstarší synové zůstávají
s otci u stád ve zdánlivé naději, že se
všichni jednou budou moci vrátit do
svých domovů, k původnímu životu, na
který jsou i přes každodenní strasti po
generace zvyklí. Uprchlíci na Africkém
rohu jsou na cestě v průměru více než
týden. Na nohách mají sandály, boty z
umělé hmoty a někteří jdou dokonce
bosky.
Matky mají své nejmenší dítě zavěšené
na prsou a často ještě druhé nejmenší na
zádech. Zároveň za sebou obyčejně
vlečou ještě odrostlejší děti i s prarodiči.
Po celou dobu všichni spí pod širým
nebem. Za studených nocí jsou zabaleni
jen do toho, co mají na sobě - vlastní šaty,
nebo jejich zbytky, šátek pro dítě...
www.care.cz
4