Syrští uprchlíci

v Jordánsku:

Život s úsporným

plamenem

Takto pomáhá CARE

Malá holá místnost, dvě matrace, pár polštářů,

starý televizor. V kuchyni malý vařič, bez lednice.

Žádný stůl, žádné židle, žádné skříně a už

vůbec ne záchod nebo koupelna. Není zde ani

příjemná pohovka ani pohodlná postel. Právě

tady se odehrává život mladé Syřanky Firye a

jejího manžela. Je to skrovný životní prostor

- již brzy pro tři lidi. Firya je těhotná a za pár

týdnů se jí narodí toužebně očekávaný první

syn. Musela si prožít již dva potraty, o to větší

je její radost z očekávaného potomka. Její syn

však nepřichází na svět zrovna s nejlepšími

předpoklady: Jeho rodiče jsou uprchlíci ze

Sýrie a momentálně jsou odkázáni na pomoc

humanitárních organizací jako je CARE. I s tím

málem, co mají k dispozici, se musí omezovat,

protože nutně potřebují peníze, aby mohli

uhradit měsíční nájem. Vystěhování z bytu

je obávaná představa, která mnohé uprchlíky v Jordánsku přivádí na pokraj zoufalství.

A právem, protože nájmy se momentálně

vyvíjejí pouze jedním směrem: strmě nahoru.

Podle odhadů bude do konce roku 2014 v

Jordánsku přibližně 1,4 milionu syrských

uprchlíků. Lékařská péče, potraviny, bydlení,

hygienické potřeby, čistá pitná voda: právě

tyto základní potřeby nejsou proto dostupné

v dostatečném množství. A příliv dalších

uprchlíků neustává.Vývoj situace obzvlášť v

některých ohledech vyvolává obavy. Zhruba

polovina dětí ze syrských uprchlických rodin

nenavštěvuje žádnou školu. Důvodem k tomu

6 CARE 2013

Peníze v hotovosti pro asi 200.000

syrských uprchlíků na nákup toho

nejdůležitějšího: potraviny, oblečení,

topná tělesa

Pomoc v nouzi pro více než 10.000

nejpotřebnějších obyvatel Jordánska

Podpora pro asi 38.000 syrských

rodin v uprchlických centrech CARE

v Zarqa, Mafraq a Irbid

je, že s návštěvou školy – i přes rozsáhlou

podporu – jsou spojeny určité náklady. Mnoho

dětí není schopno chodit do školy, protože

jsou traumatizovány událostmi spojenými s

útěkem. Často jsou to také rodiče, kteří se od

svých dětí nechtějí nebo nemohou oddělit.

Mnoho dospívajících chlapců, kteří ve své vlasti,

v Sýrii, navštěvovali školu, musí nyní pracovat,

aby přispěli k rodinnému rozpočtu. Jejich rodiče

se tak potýkají s osudem. Pro svoje syny si přáli

lepší budoucnost. V početných rodinách, které

se musí obejít bez otců, je ale pomoc synů

životně nezbytná. Jedna z matek řekla s těžkým

srdcem: „Každý den pláčeme, když je vidíme,

jak jdou za prací – ale nemáme jinou volbu.“

Firya je již tři roky vdaná. Jí a jejímu manželovi

bylo dopřáno žít ve své vlasti jako novomanželé

jen pouhých pár dní. Pro svého syna si přeje lepší

budoucnost a sama pro sebe demokratickou

Sýrii, kde by mohla se svou rodinou žít v míru.