Syrští uprchlíci
v Jordánsku:
Život s úsporným
plamenem
Takto pomáhá CARE
Malá holá místnost, dvě matrace, pár polštářů,
starý televizor. V kuchyni malý vařič, bez lednice.
Žádný stůl, žádné židle, žádné skříně a už
vůbec ne záchod nebo koupelna. Není zde ani
příjemná pohovka ani pohodlná postel. Právě
tady se odehrává život mladé Syřanky Firye a
jejího manžela. Je to skrovný životní prostor
- již brzy pro tři lidi. Firya je těhotná a za pár
týdnů se jí narodí toužebně očekávaný první
syn. Musela si prožít již dva potraty, o to větší
je její radost z očekávaného potomka. Její syn
však nepřichází na svět zrovna s nejlepšími
předpoklady: Jeho rodiče jsou uprchlíci ze
Sýrie a momentálně jsou odkázáni na pomoc
humanitárních organizací jako je CARE. I s tím
málem, co mají k dispozici, se musí omezovat,
protože nutně potřebují peníze, aby mohli
uhradit měsíční nájem. Vystěhování z bytu
je obávaná představa, která mnohé uprchlíky v Jordánsku přivádí na pokraj zoufalství.
A právem, protože nájmy se momentálně
vyvíjejí pouze jedním směrem: strmě nahoru.
Podle odhadů bude do konce roku 2014 v
Jordánsku přibližně 1,4 milionu syrských
uprchlíků. Lékařská péče, potraviny, bydlení,
hygienické potřeby, čistá pitná voda: právě
tyto základní potřeby nejsou proto dostupné
v dostatečném množství. A příliv dalších
uprchlíků neustává.Vývoj situace obzvlášť v
některých ohledech vyvolává obavy. Zhruba
polovina dětí ze syrských uprchlických rodin
nenavštěvuje žádnou školu. Důvodem k tomu
6 CARE 2013
Peníze v hotovosti pro asi 200.000
syrských uprchlíků na nákup toho
nejdůležitějšího: potraviny, oblečení,
topná tělesa
Pomoc v nouzi pro více než 10.000
nejpotřebnějších obyvatel Jordánska
Podpora pro asi 38.000 syrských
rodin v uprchlických centrech CARE
v Zarqa, Mafraq a Irbid
je, že s návštěvou školy – i přes rozsáhlou
podporu – jsou spojeny určité náklady. Mnoho
dětí není schopno chodit do školy, protože
jsou traumatizovány událostmi spojenými s
útěkem. Často jsou to také rodiče, kteří se od
svých dětí nechtějí nebo nemohou oddělit.
Mnoho dospívajících chlapců, kteří ve své vlasti,
v Sýrii, navštěvovali školu, musí nyní pracovat,
aby přispěli k rodinnému rozpočtu. Jejich rodiče
se tak potýkají s osudem. Pro svoje syny si přáli
lepší budoucnost. V početných rodinách, které
se musí obejít bez otců, je ale pomoc synů
životně nezbytná. Jedna z matek řekla s těžkým
srdcem: „Každý den pláčeme, když je vidíme,
jak jdou za prací – ale nemáme jinou volbu.“
Firya je již tři roky vdaná. Jí a jejímu manželovi
bylo dopřáno žít ve své vlasti jako novomanželé
jen pouhých pár dní. Pro svého syna si přeje lepší
budoucnost a sama pro sebe demokratickou
Sýrii, kde by mohla se svou rodinou žít v míru.